Adler vychází z představy, že osobu lze pochopit z jejího cíle, který často nevědomě nese v sobě samé. Individuální psychologie má finalistický charakter. Individuální psychologie spočívá absolutně na nezbytnosti finality pro pochopení všech psychologických fenoménů. Konečný cíl sám může nám vysvětlit lidské chování.
Jako důležitý cíl lidského vývoje uvádí Adler úsilí o převahu, sklon k dokonalosti v určité oblasti. Toto úsilí je vyvoláváno pocity méněcennosti, které mohou vystupovat v kterémkoliv věku života. Pocit méněcennosti, základní skutečnost lidské psyché, může pramenit z méněcennosti orgánu nebo ze srovnání s jinými lidmi. Pocit méněcennosti ovládá duševní život a dá se snadno pochopit z pocitu nedokonalosti, neukončenosti a z nepřetržitého úsilí člověka a lidstva. Tento pocit méněcennosti se může vyvinout na abnormální pocit méněcennosti, který je charakterizován hluboce zakořeněnou malomyslností. „Normální” pocit méněcennosti jako poznání nedostatečnosti vyžaduje kompenzaci; zdánlivá slabost se musí překonat. Vědomí nedostatečnosti považuje Adler za rozhodující faktor dalšího vývoje lidského druhu. Jako příklad cituje Adler proslulého řeckého řečníka Demosthena, který v mládí koktal a svou vadu kompenzoval vytrvalým cvičením.
Kompenzace má být ovšem spojena se sociálním zájmem; následovat má zařazení se do společnosti. Integrace je zajištěna rozsáhlými výchovnými opatřeními.
Životní styl je podstatným principem, který určuje vývoj každého jednotlivce. Životní styl se vytváří již ve věku čtyř a pěti let; je formován klamnou nebo skutečnou představou nedostatečnosti osoby. Životní styl lze tedy považovat za kompenzaci těchto jevů nedostatečnosti. Následuje všeobecné vyrovnání zážitků podle principu životního stylu.
Tvůrčí bytostné já je centrálním řídícím principem osobnosti. Považuje se za systém vytvářející smysl a cíl. Formuje se ze zděděných nadání a sociálně kulturních podmínek prostřednictvím svého tvůrčího potenciálu a působí kreativně.
