Analýza a interpretace snů mají v psychoanalýze důležitý význam. Sny otevírají přímý přístup k nevědomým procesům, které jsou obrannými mechanismy instance já často potlačovány. Freud vidí v každém snu pokus o splnění přání, které v oblasti já zůstává většinou skryto. Vědomý, vzpomínce přístupný sen, který se reprezentuje ve formě nelogických situací, nazývá Freud manifestním snem. Původní, vlastní výpověď obsahující tvorbu snů, která stojí v pozadí, se označuje jako latentní snový obsah. Latentní snový obsah se skládá z tělesných pocitů, dětských vzpomínek a denních zbytků (prvky z bdělých stavů přecházejícího dne). Psychická činnost, která proměňuje latentní snový obsah do manifestního snu, se označuje jako snová práce a podstata snu. Snová práce má vztah k obranné funkci instance já. Potlačovací odpor já působí během spánku v oslabené podobě a dále. Hlavní práce spočívá v přetváření snového materiálu do manifestního snu; pomáhá si přitom různými mechanismy:
- Zhušťování:
Jeden prvek nebo téma zůstává v různých asociačních řetězcích zachováno v místě, kde se tyto řetězce křižují. Zhušťování umožňuje manifestnímu snu objevovat se jako zkrácený překlad latentního snového obsahu, čímž se pokouší uniknout cenzuře. - Přesunutí:
Význam důležité představy se převede na nedůležitou představu. Ve snu se důležité události překrývají s nedůležitými, sen se zdá být cizorodý. - Zobrazitelnost snů:
Výrazový systém snů podléhá určitým zákonům. Snové myšlenky potřebují překlad do převážné vizuální obrazů. Mnohé si ponechávají svůj tvar a jeví se v manifestním snu rovněž jako myšlenky. - Používání symbolů:
Aby se mohly zobrazit myšlenky, objeví se ve snech symboly. Symboly se považují za nepřímý druh zobrazení. - Sexuální zpracování snů:
V tomto mechanismu dochází ke zpracování zkomoleného snového obsahu, aby mohl vzniknout uspořádaný celek.
Sny se objevují u všech lidí, ale ne všichni si na ně vzpomínají. Zapamatovatelnost snů závisí na mnoha komponentech. Zvláštní roli přitom hraje časový rozdíl mezi fází REM a probuzením. Právě tak jako způsob probuzení (rychlý, pomalý, při ukončení spánku) a specifičnost na ně navazujícího stavu vědomí (jasné vědomí, polospánek). Důležitou komponentou je především obsah snu. Osoby, u nichž se objevují v emocionální oblasti poruchy, mají sklon k tomu, že je neberou na vědomí, potlačují je.
