Grafologie zkoumá vztah mezi ručním písmem a vlastnostmi pisatele. Protože prakticky každá osobnost je jedinečná, je jedinečný i její rukopis. A protože každý rukopis je originální, lze podle specifických znaků odhalit, zda konkrétní písmo psal konkrétní pisatel.
Proč grafologie funguje aneb písmo jako mozkopis
Grafologie nemá nic společné s žádným věštěním, ale je to seriózní metoda ověřená staletími. Zdůvodnění toho proč grafologie funguje, je v podstatě jednoduché.
Centrální řídící jednotkou každého člověka je mozek. Jeho nejmenší „jednotka“ je neuron – mozková buňka. Během života, v průběhu jakéhokoli nové činnosti, tedy při procesu učení, vznikají mezi neurony mozková propojení. Během života jsou tři hlavní vrcholy, kdy vzniká nejvíce propojení mezi mozkovými buňkami. První je okolo jednoho roku dítěte, druhý pak přibližně mezi šestým a sedmým rokem a poslední v pubertě. Zjednodušeně řečeno člověk tedy v dospělosti disponuje takovými možnostmi a vlastnostmi, které jsou dány mimo jiné množstvím a kvalitou získaných nervových propojení. Propojení mezi neurony samozřejmě vznikají i dále a jejich počet a kvalita je závislá na schopností jedince učit se nové.
Zjednodušeně lze říci, že dle provázanosti neuronů má člověk soubor vlastností, které určují jeho osobnostní vlastnosti.
Psací návyk
Jedním z vnějších projevů jedince je, mimo jiné, psací návyk. Vzniká tak, že mozek, na základě naučených pohybů, dává příkaz určité skupině svalů a jejich koordinací vznikají písemné křivky. Tedy i v tomto případě můžeme říci, že dle toho, jaká propojení neuronů a tedy jaké vlastnosti má klient, takové skupiny grafologických znaků se vyskytují v rukopisu. Písmo je obrazem pisatelových mozkových funkcí.
