„Proč vůbec něco je?”, žasne Leibnitz ve své monadistické filosofii. Zprávy těch, kterým se v holotropním vědomí dostalo vhledu do motivace tvoření, obsahují nejednoznačné příčiny vzniku jednotlivých jsoucen. Někteří lidé popisují tvoření jako „vlastnost”, která je Bohu daná. Absolutní Vědomí obsahuje (zrcadlí) obrovský tvůrčí potenciál, který se musí projevit. Jiní podtrhují touhu Kosmického Vědomí uskutečnit či poznat sebe sama a proměnit možné ve skutečné. Tento náhled skutečnosti je možné opřít o kabalistické texty, které praví, že na počátku „Tvář nepohlížela ve tvář”. Pouze vnějším projevem všech svých potencionalit, tedy rozdělením na subjekt a objekt, je možné, aby Bůh spatřil sám sebe.
V neposlední řadě je jako příčina vzniku světa jevů zmiňován kosmický humor a potěšení. Vesmír je nahlížen jako veliká božská hra, které hinduisté říkají líla.
