Mnoho už bylo napsáno o psychosomatických obtížích vztahujících se k interním onemocněním. Jako typický příklad lze uvést vředovou chorobu gastrointestinálního traktu či systémovou hypertenzi v systému kardiovaskulárním.
V této stati bych rád poukázal na psychosomatická onemocnění ovlivňující hybný systém v rámci fyzioterapie. V literatuře jsou nejčastěji citovány dvě základní psychosomatická onemocnění pohybového systému. Prvním je larvovaná deprese způsobující bolesti v oblasti bederní páteře, druhým pak psychickými příčinami způsobená funkční sterilita u žen.
Všichni oborníci z oblasti psychosomatické medicíny se shodují v tom, že duše a tělo jsou neodmyslitelně spjaty a vzájemně se ovlivňují. Existují však i názory, že veškeré afekce hybného systému vznikají na základě psychických problémů (včetně fraktury či distorze).
Z předchozího je jasné, že oblast fyzioterapie s psychoterapií úzce souvisí a je v ní i obsažena. Tím pádem je nutné, aby se v ní fyzioterapeut uměl orientovat. Je ale otázkou, do jaké míry spadá pod kvalifikaci fyzioterapeuta a v jakých případech již spadá do oblasti psychologa.
Velkým problémem v této oblasti je také otázka diagnostiky. Jak rozhodnout např. u bolestí v oblasti bederní páteře, jakou měrou se zde účastní psychické obtíže pacienta, pokud byl na zobrazovacích metodách diagnostikován výhřez intervertebrálního disku páteře.
Jak vidno, diagnostika a léčba psychosomatických pacientů je velice složitá. Pacienty v praxi nelze „škatulkovat”. Teoreticke poznatky musíme aplikovat s přihlédnutím k jedinečnosti individua. Musíme zvážit všechny pro a proti, neboť chyba v této oblasti může mít dalekosáhlé následky. Proto by problematika psychosomatiky měla být v povědomí všech fyzioterapeutů.
