Na těchto stránkách se postupně budeme věnovat základním duševním poruchám, s jejichž názvy se nejen během našeho studia setkáváme velice často. Dle mého názoru je velice užitečné vědět o těchto poruchách více, protože dosud panují různé chybné, laicky zjednodušující názory, což může lidem trpícím některou z těchto poruch ublížit a nás uzavřít do předsudků. Začneme jednou z nejtěžších poruch, co se týče znalosti etiologie a možnosti úplné léčby – schizofrenií.
Musím upozornit, že vzhledem k charakteru článků nejsou uváděny odkazy na autory, kteří se problematikou zabývají a z nichž čerpá inspiraci i autor tohoto článku. Zájemci si však mohou literaturu skrze internet tyto autory vyhledat.
Schizofrenie je stále považována za jeden z oříšků medicíny. R. Plum ji r. 1973 nazval hřbitovem neuropatologů. V minulém století se s rozvojem farmakoterapie podařilo dosáhnout výrazných změn v léčbě tohoto onemocnění ve smyslu kontroly nad nejvíce zneklidňujícími „pozitivními“ příznaky. Dosavadní terapeutické výsledky schizofrenního onemocnění jsou však stále neuspokojující pro závažné behaviorální důsledky onemocnění, které se projevují sociální izolací, nedostatečným plněním sociálních rolí, „negativní” symptomatologií a sníženou schopností snášet zátěž.
