Za kolébku gotického slohu je většinou považováno opatství sv. Diviše (St. Denis) v Paříži, v němž opat Suger asi v polovině 12. století formuloval jeho první ideové principy. To lze s jistými výhradami připustit v případě architektury a sochařství. První vlaštovkou nového slohu střídajícího předcházející sloh románský však bylo nepochybně gotické písmo. Zrodilo se však nikoliv ve Francii, ale v Anglii, která byla r. 1066 dobyta Normany vedenými Vilémem Dobyvatelem. V přísežných prohlášeních loajality, které dal několik let po bitvě u Hastingsu sepsat svým biskupům canterburský arcibiskup Lanfranc, poznáváme zřetelně gotické lomené písmo. To pak nastoupilo svou vítěznou cestu na evropský kontinent, kde bylo v mnoha variantách užíváno ještě v první polovině 20. století! Zatímco s nástupem renesance se počínaje Itálií začalo ve většině evropských států prosazovat podle vzoru tzv. karolinské minuskuly zaokrouhlené písmo humanistické, vyvinulo se v německých zemích Svaté říše římské z gotického písma písmo novogotické ve dvou základních podobách. Jako psané bylo nazýváno kurent, jako tištěné švabach. Vydrželo na německých školách až do r. 1941, kdy bylo nacistickou vládou zakázáno.
V českých zemích se od 15. století prosadilo humanistické písmo u latiny, zatímco pro němčinu a češtinu se užívalo písmo gotické respektive novogotické. Při zavedení povinné školní docházky za vlády Marie Terezie psali čeští žáčci do svých písanek německým kurentem, jenž vydržel na českých školách až do r. 1870, kdy byl nahrazen humanistickým písmem.
Autor textu: Mgr. Jiří Jánský
