Někteří lidé říkávají, že píší různě, podle toho, v jaké momentální náladě se nacházejí. Říkají, že písmo mají někdy hezky upravené a čitelné, jindy, když nejsou dobře naloženi, tak vlastní rukopis po sobě ani nepřečtou.
Z určitého pohledu je to pravda. Za vznik ručního písma je „odpovědná“ jemná motorika, a když má pisatel nějaký psychický či fyzický problém, v rukopisu se to zákonitě musí odrazit. Často se to však odráží jiným způsobem, než si lidé myslí.
Základní znaky v rukopisu se zpravidla nemění. Prvním příznakem zhoršené kondice pisatele je psací tlak. To je jakýsi třetí rozměr, třetí osa – osa z. Pomyslný řádek můžeme označit za osu „x“, výšku písma za osu „y“ a tlak, i když je v řádu desetin milimetru, můžeme označit za osu „z“.
Proč právě psací tlak?
Tlak, kterým pisatel tlačí do psací potřeby, úzce souvisí s vitalitou. Tu lze přirovnat k určité energetické kapacitě člověka. Při jakémkoli onemocnění, ale i při psychických výkyvech, se vitalita mění, čím vážnější onemocnění, tím méně má člověk vitality. Pokud bereme člověka komplexně, je zcela logické, že je prvotním příznakem prakticky jakéhokoli onemocnění nejen ztráta vitality, ale také ztráta a narušení psacího tlaku v rukopisu.
Poruchy tlaku
Prvotním příznakem, i mírnějšího onemocnění, bývá celkový úbytek tlaku. Většinou následuje úbytek tlaku v dolních smyčkách a jako poslední tlakové nepravidelnosti v průběhu vytváření celého tahu a tremor (někdy se mu říká stařecký třes).
Změny v ručním písmu bychom neměli podceňovat. Často mohou upozornit na blížící se závažné onemocnění dříve, než je diagnostikováno.
