Za dvě nejstarší písma bývají považována písma Sumerů a Egypťanů vzniklá nezávisle na sobě někdy ve 4. tisíciletí před našim letopočtem. Od nich bývají také odvozovány následné písemné systémy vedoucí přes klínopis k fénickému, etruskému, řeckému a latinskému písmu. Priorita původu není zatím spolehlivě rozřešena, i když převažuje názor, že vynálezci nejstaršího písma jsou Sumerové. Vedle Sumeru a starověkého Egypta je však třeba zmínit záhadný národ označovaný jako Élamité, s nímž se setkáváme již na úsvitě dějin při dolním toku Tigridu a severním cípu Perského zálivu směrem k horskému pásmu Zagrosu, tedy zhruba na území dnešního severozápadního Íránu. Jde tu o etnikum neznámého původu a neznámé jazykové i rasové příslušnosti. Jeho existence je spolehlivě doložena pro dobu kolem r. 3.000 před naším letopočtem, kdy však už dosáhlo takové úrovně, že se mohlo srovnávat se Sumery. O kulturní vyspělosti Élamců svědčí především skutečnost, že si vytvořili vlastní písmo zvané protoélamské téměř současně se Sumery. Zda tak učinili pod sumerským vlivem či nikoli, není jednoznačně rozhodnuto. Élamské písmo bylo obrázkové a psalo se podobně jako sumerské na hliněné tabulky. Význam většiny élamských znaků není znám a nevíme ani, o jaký jazyk jde. Nejstarší tabulky élamského písma pocházejí z doby 2.900 p. n. l. Asi v polovině III. tisíciletí se z tohoto písma vyvinulo písmo sylabické, zaniklo však koncem dotyčného tisíciletí a bylo nahrazeno písmem klínovým. Élamský stát zaniká definitivně r. 639 p. n. l. po válečném útoku asyrského krále Aššurbanipala.
Více se může o záhadných Élamcích a jejich písmu dočíst čtenář našich stránek v knize M. Biče Při řekách babylónských vydané nakladatelstvím Vyšehrad r. 1990.
Autor textu: Mgr. Jiří Jánský
