Za kolébku evropských písem se většinou považuje Mezopotámie, přesněji řečeno Sumer, kde někdy koncem 4. tisíciletí vzniklo ne-li nejstarší, tedy aspoň jedno z nejstarších písem světa. Vývojová linie evropských písem – řecké alfabety a latinské abecedy – by v tomto případě vedla od sumerského obrázkového písma k písmu klínovému a přes ugaritské hláskové písmo a fénické hláskové písmo k řecké alfabetě. Genealogie evropského písma od písma sumerského však není paleografy jednoznačně přijímána a řada badatelů se kloní k hypotéze o egyptském prapočátku evropských písem. Egyptské hieroglyfy vznikly přibližně ve stejnou dobu jako písmo starých Sumerů a o prvenství toho kterého písma nelze bezpečně rozhodnout. Kde by však měla být spojnice od egyptských hieroglyfů k alfabetě? Tento most nabízí tzv. protosinajské písmo, jedno z nejstarších hláskových písem objevených v r. 1904 archeology vedenými Flindersem Petriem na Sinajském poloostrově. Zde na náhorní plošině Serábit el-Chadím vznikly v polovině 2. tisíciletí doly na tyrkys, malachit a měď a Semité podnikající a pracující v těchto již dávno opuštěných dolech zde postavili chrám na počest bohyně lásky a radosti Háthory – „ paní tyrkysu” , tedy hlavní bohyně a ochranitelky tyrkysových dolů. Nápisy na kamenných deskách pocházejících zřejmě z trosek Háthořina chrámu byly psány jednak egyptskými hieroglyfy a jednak dosud neznámým písmem o 32 znacích, které rozluštil r. 1916 britský badatel A. H. Gardiner. Protosinajské písmo evidentně vzniklo převzetím egyptského písma a jeho adaptací pomocí akrofonie na písmo souhláskové. Odtud byl jen krok k jeho předpokládanému převzetí obchodně zdatnými Féničany a další vývoj od fénického písma k alfabetě je všeobecně známou záležitostí. Podoba protosinajského písma s písmem fénickým je zřejmá a lze si ji ověřit v knize W. V. Daviese Egyptské hieroglyfy – čtení v minulosti, vydané v nakladatelství Volvox globator r. 2002. Rozhodnutí o tom, zda kořeny evropských písem sahají do starověkého Egypta či Mezopotámie, budou zřejmě muset přinést nové objevy.
Autor textu: Mgr. Jiří Jánský
