Hlaholice a cyrilice jsou písma Čechům ze školní výuky notoricky známá. Autorem hlaholice je nepochybně byzantský věrozvěst Konstantin – Cyril zvaný Filosof (827 – 869). Hlaholice společně s cyrilicí byla vytvořena pro potřeby evangelizace slovanských území, na prvním místě Velké Moravy. Je záhadou, proč byla téměř současně vytvořena písma dvě, navzájem podstatně odlišná vzhledem. Název druhého písma – cyrilice – je poněkud zavádějící, neboť zatímco hlaholice je nesporným tvůrčím počinem Konstantina neboli Cyrila, pak cyrilice je více méně mírně upravenou variantou existující řecké alfabety pro odlišný charakter slovanského jazyka.
U hlaholice především překvapuje její téměř naprostá odlišnost od jiných abecedních soustav. Vzniká tedy otázka, s jakým vlastně záměrem vytvořil Konstantin Filosof toto zvláštní písmo. Jedna badatelská hypotéza nabízí dosti překvapivé řešení problému s tím, že Konstantin vlastně vymyslel tajné písmo k důvěrným sdělením, které se však později dostalo na veřejnost jakýmsi nedopatřením. Řečeno současnou dikcí šlo by o „únik informací”. Znamenalo by to také, že věrozvěstové přišli na Velkou Moravu ještě s jiným posláním než evangelijním. To samozřejmě nelze vyloučit, ba dokonce je politická či zpravodajská úloha věrozvěstů ve službách byzantského císařství velmi pravděpodobná, nicméně hypotéza o tajném písmu představuje pro objektivní historiky sousto těžko stravitelné. Pravděpodobnější vysvětlení zvláštnosti hlaholského písma nabízí jiná hypotéza. Podle ní byla hlaholice zcela záměrně odlišena od řecké alfabety, protože papežský Řím byl přímo alergický na všechno co pocházelo z Byzance, tedy i na řeckou alfabetu. A věrozvěstové potřebovali od papeže potvrzení nejen staroslověnského jazyka, al i písma pro tento liturgický jazyk.
Bližší informace o hlaholici a cyrilici nalezne zvídavější čtenář v záslužném díle Lubora Mojdla Encyklopedie písem světa I, které vydalo nakladatelství Libri v r. 2005.
Autor textu: Mgr. Jiří Jánský
