Víte, že podpis nebo rukopis patří mezi osobní údaje, které jsou chráněné zákonem? Možná, že vám to připadá v dnešní elektronické době zbytečné řešit, ale jak často se 
podepisujete na různých formulářích – například na složenkách, při přebírání zásilek, na různých evidencích, seznamech, na dokumentech vkládaných do Obchodního rejstříku a podobně.
Možná, že někteří řeknete, že stejně jenom děláte klikyhák, ale ať má podpis jakýkoli tvar, vždy je jakousi osobnostní pečetí autora.
Naši rodiče, prarodiče ti přece jenom jsou více hrdí na svůj podpis, a tak se většina z nich pěkně a čitelně podepisuje a také si hlídá, kam a komu se podepisuje.
Dnešní uspěchaná doba však na podpis už hledí trochu jinak. Podepisujeme se poměrně často a aniž si uvědomujeme, jaké následky to může mít. Kam se zakládají všechny podpisy, které jsme vytvořili? Kdo zachází s našimi osobními údaji? Má na to právo? Tyto otázky si klade málo kdo, avšak když dojde k jakékoli nezákonné reprodukci našeho podpisu, je najednou problém…. když se najde „šmejd“ s dobrou kopírkou a většinou není čas na kontrolu a nějaké ověřování…
Definice osobního údaje
Dle § 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:
„Osobním údajem je jakákoliv informace týkající se určené nebo identifikovatelné fyzické osoby, subjektu údajů.“
KUČEROVÁ, Alena, JUDr., NONNEMANN, František, Mgr. Ochrana osobních údajů v praktických příkladech. Vydavatelství BOVA POLYGLON, Praha, květen 2013, ISBN 978-80-7273-173-2, str. 11 odst. 3:
„Podpis nebo lépe rukopis jako osobní údaj. Podpis je jakousi osobní značkou každého z nás. Protože jde o jedinečnou informaci, je podpis nebo rukopis osobním údajem. V případě rukopisu je známo, že je nejen nezaměnitelný, ale vypovídá o našich charakterových vlastnostech. Díky tomu se tato informace stává na rozdíl od laika v rukou odborníka nástrojem k poodhalení dalších důležitých informací o naší osobnosti. Primárně o těchto informacích hovoříme jako o osobních údajích biometrických.“
Autor textu: Jana Klenotová
