Při grafologickém rozboru bereme nejprve do úvahy skutečnost, jak na nás daný zkoumaný rukopis působí: zda příjemně či negativně.
Za druhé si všímáme toho, čím nás na první pohled upoutá (například svou velikostí či detailní propracovaností jednotlivých písmenek) – a zda obsahuje nějaké rušivé prvky, které v něm vysloveně „nesedí“; dále třeba faktu, jak je písmo rozvrstvené po psací ploše – jestli je roztahané nebo naopak natěsnané na sebe. A v neposlední řadě se zajímáme také o jeho okraje.
Všechny tyto úvodní informace jsou velice důležité, protože nám poskytují jakési základní vodítko k dalšímu podrobnému zkoumání. Také je vhodné později nedělat závěry najednou, ale několikrát se k analyzovanému vzorku vracet (tak snáze zaznamenáme drobné detaily, které nám zpočátku unikaly). Proto je nutné mít na práci dostatek času a nikam nespěchat (zvláště, jsme – li teprve začátečníky). A při vlastním posuzování je též dobré vyvarovat se ukvapenosti, protože mnoho rukopisů obsahuje protichůdné znaky, které mohou nezkušeného grafologa často zmást.
Obezřetnost bývá v těchto případech zcela na místě.
Autor textu: Jana Ržoncová
