Toto téma se zabývá problematikou vzniku, utváření a trvání mezilidských vztahů. Pro člověka není láska jen příležitost nalézt smysl života, ale je to jeho jediná možnost. Láska, zatracovaná i vyzdvihovaná, je alfou i omegou veškeré existence. Pro její vrtkavost a nevyzpytatelnost ji Řekové a Římané nazývali tyranem bohů i lidí.
Když jsem začal shánět relevantní literaturu pro toto téma, překvapilo mne, jak málo psychologických knih jsem o tomto fenoménu našel. Na katedře vědy o duši se o lásce ani nepíše, ani nemluví. Přitom celé dějiny člověka se neustále točí kolem lásky. Všechny rozvinuté kultury, které si osvojily písmo, věnovaly lásce ve svých knihách pozornost.
Začal jsem se ptát, proč tomu není stejně i v psychologii. Co se přihodilo mezi vědou a láskou? A co se stane s duší, která ztratila srdce? Uvědomil jsem si, že se duše psychologie, snad proto, aby se stala plnohodnotnou, zasnoubila s rozumem a zcela se mu podřídila. Tak se stalo, že psychologie věda začala hovořit jazykem, kterému duše, a bohužel ani láska nerozumí.
Jistě, psychologická metodologie nás přiučila řadě technik, s jejichž pomocí můžeme zorganizovat mnoho experimentů a získat cenné informace o sobě i o druhých, ale zapomínáme při tom na starý fakt, že dalekohled, kterým se snažíme nakouknout do země lásky, nás od ní zároveň odděluje. Země, kde se rozprostírá láska, leží vždy až za horizontem rozumu.
Slovy P. Laustnera:
Pracují zde síly, které s vědou o duši nemají a nechtějí mít nic společného. Z tohoto důvodu psychologie v kauze lásky příliš nepokročila.
(Laustner P.,1994)
Proto se domnívám, že každý, kdo se chce opravdově zabývat mezilidskými vztahy a láskou, musí opustit rovinu kilogramů a centimetrů a vykročit do hlubin lidského srdce. Jen tak se může přiblížit prožitku lásky.
Na následujících stránkách se budu zabývat otázkou lidských vztahů a lásky v intencích sociální psychologie. Občas však budu muset, v zájmu věci, překročit její hranice.
Ptáme se, po čem vlastně člověk touží, zda má lidský život smysl a zda má smysl život ve dvou, jestli to není jen určitý druh masochismu, proč vztahy vznikají, proč je pro nás někdo jen známý, zatímco k jiným máme vztah blízký, proč společnost některých lidí máme rádi, zatímco jiným se vyhýbáme. A především, co je pravá a co falešná láska.
Mým cílem není podat vyčerpávající přehled všemožných teorií o lásce. Nebudu se snažit o její definování. Vždyť soubor informací o lásce nedokáže sám o sobě vyvolat schopnost milovat. Spíše se budu usilovat otevřít prostor pro nové otázky o tom, co je láska.
Cílem druhé části práce bude zjistit, či spíše formulovat roli, kterou hraje láska obecně v psychoterapeutických systémech, motivech psychoterapeuta a ozdravném procesu….
Autor textu: Mgr. Marti Pešek
